Najnovšie - História, vojnová literatúra strana 40 z 82

Šiesty diel zachytáva obdobie slovenských dejín druhej polovice 20. storočia, presnejšie od skončenia druhej svetovej vojny v roku 1945 až po vznik samostatnej Slovenskej republiky v roku 1993, s miernym presahom na niektorých miestach. Je to časový úsek, ktorého drvivá väčšina spadá do neľahkej doby, keď bol na Slovensku nastolený totalitný komunistický režim s jeho neblahými následkami pre všetky sféry slovenskej spoločnosti. Text je rozdelený do troch častí (hláv), pričom prvá je venovaná krátkemu úseku rokov 1945-1948, druhá nasledujúcemu obdobiu do zlomového roku 1968 a posledná do rozpadu ČSFR a vzniku dvoch nových štátov na začiatku 90. rokov.

Kniha přináší 24 studií, původně publikovaných časopisecky i knižně. Tematicky se zaměřuje na problematiku husitské Prahy, věnuje se osobnosti Jana Žižky i kultuře a jazyku husitské epochy. Stranou neponechává ani „husitského krále“ Jiřího z Poděbrad a formování českého stavovského státu. Závěrečný oddíl analyzuje podoby novodobé husitské tradice s důrazem na obraz husitství v krásné literatuře a ve filmu. Ve druhém vydání byly texty upraveny v souladu s novými poznatky a doplněny o základní novou odbornou literaturu.

Studie zobrazuje jeden z dílčích politicko-ekonomických jevů poválečného období – pracovní migraci v socialistické společnosti. Sleduje problém na pracovním zařazení polských žen v podnicích někdejší ČSSR. Vychází z výzkumné teze, že dočasná „migrace“ byla formou a příležitostí k úniku žen z úloh, do nichž je tlačil komunistický stát – z úlohy matky, ale i z role dělnice. Zachycuje schopnost pracujících žen v rámci socialistického hospodářství využívat ve svůj prospěch manévrovací prostor, jenž se jim takto nabízel. Jejich práce a postavení „gastarbeitrů“ v totalitním režimu znamenaly totiž pro oba státy nejednu ekonomickou i ideologickou výhodu

Sprievodca svetom kuchárov a kuchárok v období stredoveku nielen popredných šľachtických rodov, kde museli tamojší majstri-kuchári zvládať prípravy veľkolepých hostín urodzeného panstva, ale aj chudobných domácností, kde si prosté gazdiné museli vystačiť s málom. Kniha otvára dvere do stredovekej kuchyne opisom prípravy jedál, ako aj výberom stredovekých receptov, no neopomenie ani oslavu a zatracovanie kuchárov v dobovom umení, literatúre, ľudovej slovesnosti a mravoučnej spisbe. Doplňujúce kapitoly slovenských historičiek približujú stredovekú kuchyňu a svet kuchárov na Slovensku.

Lombarský spisovatel, historik a kronikář Pavel Jáhen (720–799), známější pod latinským jménem Paulus Diaconus, působil v Itálii na královském dvoře Langobardů jako vychovatel a učitel. Hojně cestoval a pobýval i na dvoře Karla Velikého v Cáchách. Po rozpadu langobardského království vstoupil do benediktinského kláštera v Monte Cassinu, kde napsal většinu svých děl. Jeho spis zachycuje dějiny Langobardů od mytického původu národa až po smrt krále Liutpranda (743) a uvádí řadu důležitých zpráv ohledně Byzance či Franků a jejich vzájemných vztahů. Pavlovo dílo byl hojně citováno pozdějšími autory a je právem pokládáno za zásadní pramen k historii severní Itálie v 8. století.

Neobyčejný pes je poutavý skutečný příběh operátora týmu SEAL a psovoda vojenského služebního psa, který mu zachránil život. Do usedlosti Usámy bin Ládina sestoupily v květnu 2011 dvě desítky příslušníků Navy SEAL. Po této misi bylo zveřejněno pouze jediné jméno – Cairo, belgický malinois a vojenský služební pes. Tohle je příběh o Cairovi a jeho psovodovi Willu Chesneyovi, operátorovi týmu SEAL, jehož život bude trvale spojen s tím Cairovým. Počínaje rokem 2008, kdy Will nastoupil do programu SEAL pro psovody, pracoval s Cairem bok po boku a při přežití stovek důležitých operací ve válce proti terorismu spoléhali jeden na druhého. Ale jejich pouto bylo hlubší než společná služba. Pak přišel v roce 2011 rozkaz: Vezměte svého psa a okamžitě se vraťte do Virgínie. Následovalo několik týdnů výcviku na tajnou misi. Brzy bylo zřejmé, že se nejedná o obyčejnou operaci. Cairo byl mezi prvními americkými vojáky na zemi v Pákistánu jako účastník tajné operace Neptunovo kopí, jejímž výsledkem byla úspěšná likvidace Usámy bin Ládina. Když se Cairo dostal do role „spolehlivého náhradního psa“, Will se vrátil ke své práci operátora DEVGRU, dokud neutrpěl v roce 2013 při výbuchu granátu zranění mozku a PTSD. Už se nemohl účastnit dalších misí, protože trpěl silnými migrénami, chronickou bolestí, výpadky paměti a depresemi. Moderní medicína mu přinášela jen mírnou úlevu. Teď bylo na Cairovi, aby Willovi ještě jednou zachránil život – a pak na Willovi, aby byl u Caira, když ho nejvíc potřeboval.

Denne sa na nás z každej strany valí znôška klamstiev, ktoré však nie je jednoduché identifikovať, pretože sú často kombináciou pravdy a lží. Človek by si myslel, že naša postpravdová doba je záležitosťou posledného desaťročia a priamo súvisí s rozvojom internetu. Omyl! Ľudia klamali a podvádzali vždy. Prečo však niektoré lži pretrvajú? Prečo sa niektoré zjavne falošné informácie považujú za všeobecne platné? A ako je možné, že sa klamári, podvodníci a šarlatáni tak ľahko zbavia zodpovednosti za šírenie bludov, a prečo im ľudia tak často naletia? A ak sú dejiny plné klamstiev a podvodov, čo to znamená pre vedu, históriu a všetky ďalšie spôsoby, ako si usporiadať fakty o svete? Sme odsúdení žiť v hmle dezinformácií, alebo je nejaký spôsob, ako s nimi skoncovať?

Žijeme v epoše, která nemá obdoby? Je náš svět tak unikátní, jak si myslíme? A budeme první civilizací, která poroste věčně? Nebo je vše prostě jinak a jsme jen dalším kamínkem do mozaiky příběhů člověka na tomto světě? Správná odpověď je pravděpodobně ano i ne. Kniha egyptologa Miroslava Bárty je určená pro každého, kdo se zajímá o svět okolo nás.

Jednu jasnou noc začátkem června 2005 vysadil vrtulník čtyři příslušníky amerických Navy SEAL k akci do hornaté oblasti pákistánsko-afghánských hranic. Jejich úkolem bylo zajmout nebo zabít známého vůdce al-Káidy. Věděli, že se nachází v tálibánském opevnění střeženém malou, ale dobře vyzbrojenou skupinou bojovníků. Za necelých čtyřiadvacet hodin byl z těch čtyř Navy SEAL naživu pouze jeden. Je to příběh velitele střeleckého týmu Marcuse Luttrella, který jako jediný operaci Redwing přežil. Byla to urputná bitva v horách, která nakonec znamenala největší ztrátu lidských životů v historii Navy SEAL. Je to ale také příběh jeho týmových kolegů, kteří usilovně bojovali po jeho boku, dokud nezůstal jako jediný – výbuch RPG ho odhodil na místo, kde ho nemohli jeho pronásledovatelé najít. Během následujících čtyř dnů vážně zraněný Luttrell odrazil útok šesti bojovníků al-Káidy, kteří byli vysláni za ním, aby ho zlikvidovali. Po jedenáctikilometrové cestě horami zajal Luttrella paštunský kmen, který riskoval své životy, aby ho ochránil před dotírajícími bojovníky Tálibánu. Luttrell podrobně popisuje brutální výcvik Navy SEAL a se svými druhy zjišťuje, co to obnáší, stát se příslušníkem elitních speciálních jednotek. Zavádí nás do divoké bitvy vedené v pustých afghánských horách, kde obkličovaný americký tým překotně unikal před nepřítelem v dešti střel a úlomků skal. Tato kniha o odvaze, obětování, cti a vlastenectví je působivým příběhem moderní války. Za hrdinství v boji vyznamenal prezident Bush Marcuse Luttrella Námořním křížem.

Po dvaadvaceti letech služby v britské armádě plánuje Ed Macy odchod do výslužby. Ale tento plán odkládá, protože souhlasil s ještě jedním turnusem v jižním Afghánistánu jako zbraňový specialista, létající na úplně novém vrtulníku Apache. Je to nejsmrtonosnější a technicky nejvyspělejší vrtulník na světě. Letět s vrtulníkem Apache do boje je jako hrát současně na Xboxu, PlayStationu a velmistrovskou partii šachu – a přitom se vézt na největší horské dráze v Disneylandu. Podle zjištění amerických studií dokáže jen malé procento lidských mozků souběžně zvládnout všechny požadované činnosti při pilotování tohoto letounu.…A nejenom jednu nebo dvě minuty, ale tři hodiny bez přestávky. Pokud jste přehlédl jednu klíčovou věc, mohl jste okamžitě zabít sebe i svého kopilota. Koncem roku 2006 byla Macyho letka Apache nasazena v nechvalně známé afghánské provincii Hilmand, v drsné a nehostinné oblasti, místními nazývané Dašt-e-Margo (Poušť smrti). Operace dostala název Herrick. Posláním Macyho a jeho letky Apache bylo bojovat spolu s muži na zemi a chránit je všemi nezbytnými prostředky. Když se jeden příslušník námořní pěchoty pohřešoval v akci, Ed a jeho tým byli jedinou nadějí armády na to, že ho dopraví zpátky živého. S vojáky, připoutanými po obou stranách bitevních vrtulníků musel přistát v srdci pevnosti Jugroom, tálibánském opěrném bodě a postavit se tváří v tvář hordám neúprosného nepřítele. Následoval dech beroucí pokus o záchranu. Kniha Pilotem Apache, něco mezi Černý jestřáb sestřelen a Těsně vedle, popisuje odvážnou misi, za niž byl Ed Macy jako první pilot v historii britského letectva vyznamenán velmi prestižním Vojenským křížem. Pilotem Apache je příběh Macyho, story o odvaze, nebezpečí a kamarádství, kterou přečtete jedním dechem. Kniha je doplněna situačními mapkami a barevnou obrazovou přílohou.

Shiftyho válka je poutavým životním příběhem seržanta Darrella C. „Shiftyho“ Powerse, příslušníka americké výsadkové roty Easy, mezinárodně známé jako Bratrstvo neohrožených. Válečné zážitky této jednotky zpopularizovala nejprve kniha Stevena Ambroseho Band of Brothers a potom stejnojmenný seriál televize HBO režiséra Stevena Spielberga, v němž hrál mimo jiné Tom Hanks. Shifty seskočil v den invaze padákem do Francie a měsíc bojoval v Normandii. Osmdesát dní válčil v Nizozemsku v operaci Market Garden, třicet dní v drsném zimním počasí v Bastogne a téměř třicet dalších u francouzského Haguenau a v rúrské kapse v Německu. Podobných vojenských jednotek jako rota Easy bylo mnoho a některé z nich prošly možná těžšími boji než ona, ale přitom pro nás zůstávají bezejmenné. Bratrstvo neohrožených je tak hlavně populárním symbolem americké účasti ve válce proti nacismu. Je také připomínkou veteránů, kteří válku přežili a díky němu se jim dostává náležitého uznání a vděčnosti od veřejnosti i desítky let po válce. Shiftyho válka je příběhem o hrdinství a dobrodružství, o dnech poznamenaných krví vojáků, kdy se probojovávali z pobřeží Francie do srdce Německa. Je také impozantním vyprávěním o tom, jak člověk díky vynikajícím střeleckým schopnostem a okouzlující a skromné osobnosti může prožít krásný život, o němž se mu ani nesnilo.

Konec dubna 1945. Zohavená těla Mussoliniho a jeho milenky visí za nohy v Miláně a nepřátelsky naladěný dav píská a posmívá se. Adolf Hitler v zoufalé snaze uniknout stejnému osudu vydává příkaz, aby jeho tělo bylo po smrti spáleno. Obávaný vůdce Německa nikdy nepřipustí, aby nepřátelé měli pocit uspokojení z potupení jeho těla. V kritických dnech mezi 28. dubnem a 2. květnem 1945 byl svět svědkem smrti dvou fašistických diktátorů a pádu Berlína. Tyto události signalizovaly konec šest let trvající války v Evropě. Jsou popsány v řadě historických knih a memoárů. Nicholas Best je podává čtenáři v podobě kroniky, sestavené z osobních svědectví lidí, kteří tyto vzrušující dny prožívali. Pracuje s již existujícími historickými prameny, dává je do zajímavých souvislostí a doslovně cituje ty nejzajímavější zážitky. Autor čerpá ze vzpomínek slavných nebo budoucích slavných osobností, například Sofie Lorenové, Simona Wiesenthala, Güntera Grasse, Hildegrad Knefové nebo Viktora Klemperera. Máme možnost sledovat fotografku Lee Millerovou dokumentující nacistická zvěrstva; budoucího papeže Benedikta, jenž se vrací domů a při tom doufá, že ho nechytnou a nepopraví za dezerci od jeho jednotky pěšáků; Audrey Hepburnovou, která se už nemusí bát nucené služby v nevěstinci Wehrmachtu. Dokonce můžeme číst popis dekadentních sexuálních orgií v Hitlerově bunkru od jednoho lékaře SS. Zkušeným propojením těchto osobních vyprávění vytvořil Best přesvědčivou kroniku pěti dní na konci války, kdy se Evropa konečně zbavovala smrtelného sevření nacismem. Je to příběh několika ohromně vzrušujících dní, ale je to také obrázek celého světa na konci tohoto výjimečného týdne. Vyprávění má spád, místy je brutální, jindy zase dojímavé. Čte se jedním dechem a připomíná dny skomírající vlády Osy, když se spojenecké armády blížily k Berlínu. Součástí knihy je osm stran obrazové přílohy.

Niklas Frank, autor do češtiny přeložených knih Můj otec a Moje německá matka, napsal třetí knihu o své rodině, jejíž hlavní postavou je tentokrát jeho starší bratr Norman. Je to krutý dialog mezi bratry, pojatý jako německá lekce anatomie v pitevně – otřesná a nelítostná. Normanova beznadějná láska k otci Hansu Frankovi, Hitlerově generálnímu guvernérovi v Polsku, který byl popraven v Norimberku, nenechává jeho bratra Niklase v klidu. Bojují spolu o opravdovost pocitů, o sílu vytěsňování z paměti a řeší otázku: jak přežiji to, že jsem dítětem „Řezníka Poláků“? Po autorových knihách o otci a matce se teď Niklasi Frankovi podařila temná dokumentární komorní hra o svém na alkoholu závislém oblíbeném bratrovi, o něm a o jeho vztahu k otci. Jeden ho přes stud a bolest obhajuje, ten druhý jím opovrhuje a nenávidí ho. Niklas proniká do hloubi Normanova citového života a vzpomínek, týrá ho rodinnými dopisy a dokumenty, které po celý život shromažďoval. Nekompromisně rozbíjí Normanovy rozporuplné pravdy a zoufalé obhajoby obrazu jeho otce. Je to dosud ojedinělý pokus o zpracování tématu masových vražd Židů jako rodinného dědictví. Kniha je doplněna dobovými fotografiemi. Předmluvu napsal Petr Pithart.

Kniha Tieňohra rozpráva, ako ľahko sa po päťdesiatich rokoch mieru vrátila do Európy krvavá vojna. Rozpad Juhoslávie si vyžiadal približne 140-tisíc obetí a jeho záverečná časť sa odohrala v Kosove. Tim Marshall bol ako vojnový korešpondent priamym svedkom niekoľkých vojensko-politických konfliktov z druhej polovice dvadsiateho storočia. Ako diplomatický redaktor televíznej stanice Sky News pokrýval spravodajsky aj vojnu v Kosove, bombardovanie Juhoslávie a pád režimu Slobodana Miloševića. Kniha prináša strhujúco vyrozprávaný príbeh, vychádzajúci z autorových osobných skúseností, z jeho priamej prítomnosti na miestach bojov i v priľahlom zázemí, ako aj z rozhovorov s príslušníkmi tajných služieb piatich krajín. Aj po dvadsiatich rokoch od ukončenia vojny v Kosove má zmysel vracať sa k tejto európskej tragédii, najmä ak vieme, že dodnes nie sú všetky rany v regióne zacelené.

V závěrečném dílu tetralogie se vrací Falknovská huť částečně zpět do vlastnictví rodu Heřmanů, ačkoli je to v časech, kdy se severočeskému sklářství už nevede zdaleka tak dobře jako dříve. Jednotliví členové rodu pokračují v tom, co započali, a jak už to tak bývá, ne všem se daří. Matyáš zůstává u svého jarmarečního obchodování, zato plátenictví se daří výtečně. Z toho profituje Vilemína, která získává vliv na kamenickém panství díky svému synovi, jehož utajeným otcem je hrabě Kinský. Stejně tak úspěšnou podnikatelkou je Pavlína, která zbohatne na vojenských dodávkách hlavní pušek, neboť smrtí císaře Karla VI. začnou vleklé války o rakouské dědictví. To je ožehavá záležitost pro nejstaršího muže rodu Johanna, který se musí jako panský úředník rozhodovat mezi vrchností a svou rodinou...

Průměrná životnost nového důstojníka tankové jednotky v Normandii se v roce 1944 odhadovala na necelé dva týdny. David Render byl čerstvým absolventem vojenské akademie v Sandhurstu, když ho poslali do Francie, aby nastoupil k veteránské tankové jednotce, která už několik let bojovala s „Pouštními krysami“ (7. tanková divize) v severní Africe. Když se pět dní po invazi připojil k eskadroně Sherwood Rangers Yeomanry, boji ostřílení muži, kterým měl velet, nepředpokládali, že by tam vydržel dlouho. Ovšem během následujících týdnů urputných bojů, v nichž se víc než devadesát procent jeho kolegů, tankových velitelů, stalo oběťmi, jeho schopnost vyváznout z nesčetných bojových střetů nezraněný tato očekávání popřela. Díky tomu získal ve své eskadroně přezdívku „Neodvratný pan Render“. David Render vypráví svůj pozoruhodný příběh, zahrnující všechny velké události posledního roku druhé světové války v západní Evropě, od invaze v Normandii až po pád Německa. Je to příběh o přežití, kamarádství a schopnosti obstát a být považován za vůdce v boji.

Novozélandský pilot Colin Gray vstoupil do RAF v roce 1939. Bojoval nad Evropou v době evakuace britské armády z Dunkerku v květnu 1940 a aktivně se podílel na Bitvě o Británii. Podnikal nálety nad Francii, doprovázel bombardéry, útočil proti námořním cílům a létal noční akce. V lednu 1943 ho přeložili do severní Afriky, kde bojoval nad Tuniskem a podílel se na invazi na Sicílii. Později ten rok se vrátil k aktivním operacím v Anglii, kde bránil Londýn proti letounovým střelám V-1, doprovázel bombardéry, útočil na Porúří a účastnil se dobývání Arnhemu a Nijmegenu. Celkově Gray absolvoval přes pět set operačních letů a nárokoval si čtyřicet sestřelených nebo poškozených nepřátelských letounů. Patřil mezi deset nejúspěšnějších stíhacích pilotů Commonwealthu a dosáhl nejvíce vzdušných vítězství ze všech novozélandských pilotů. Kromě líčení Grayových fascinujících bojových akcí kniha uvádí také komparativní přednosti stíhacích letounů, zejména různých verzí Spitfiru, živě popisuje letecké souboje a reaguje na kritiku, která se snesla na RAF během evakuace Dunkerku. Gray poutavě píše o vzrušení a stresu, prožívanými stíhacími piloty a také o tragédiích války.

V dubnu 2004 přilétá Dan Mills a jeho četa osmnácti odstřelovačů do jižního Iráku jako součást britského pěšího praporu vyslaného do země, aby si získali srdce a přízeň místních obyvatel. Avšak brzy budou bojovat o své životy. Doma jim říkali, že jdou do Iráku udržovat mír, ale žádný mír tam nebyl. Během několika dní po příchodu na základnu jsou vtaženi do nejdelšího a neutuchajícího boje, jaký britská armáda nepoznala padesát let. Od jednoho z Land Roverů praporu se odrazil granát, skutálel se pod něj a vybuchl. Tento přepad ze zálohy zahájil totální bitvu, během které Mills zabil muže kulkou, která útočníkovi utrhla hlavu. Bude to dlouhý turnus. Z tohoto malého místa se jako v nějakém post-apokalyptickém zlém snu Šíleného Maxe stává peklo. Teploty u země často dosahují skoro padesáti stupňů Celsia, kanalizační rozvody už dlouho nefungují a všude, kam se podíváte, se hromadí páchnoucí a zahnívající kuchyňské odpadky. Třešinkou na dortu je vítr vysušující krky, improvizovaná výbušná zařízení a dobře vyzbrojení a organizovaní povstalci vyzbrojení AK-47, RPG a neomezenou zásobou minometných granátů. Šest měsíců bojovali britští vojáci sami, odříznutí, obklíčení, pod stálou palbou, ale neustoupili ani o píď. Sniper One je vzrušujícím příběhem vytrvalosti, kamarádství, černého humoru a odvahy tváří v tvář urputnému a vražednému útoku.

Kniha kapitána Wernera je jedním z nejlepších osobních příběhů o nasazení ponorek ve druhé světové válce. Autor byl kapitánem dvou ponorek (U-415 a U-953) a většinu války strávil na moři. Přežíval ji déle než většina jeho méně šťastných kolegů. Ve vlnách moře zahynulo osmdesát procent členů posádek ponorek, zejména když se v posledních letech války stala každá bojová plavba sebevražednou misí. Je to velice osobní a dojemný příběh, protože autor přišel o většinu své rodiny při spojeneckém bombardování města, kde žila. Werner popisuje začátek války, kouzlo ponorek a svou touhu sloužit na nich. Pak líčí své první roky služby nižšího důstojníka na dvou ponorkách během vrcholu bitvy o Atlantik. Autorova odysea začala na jeho první bojové plavbě, kdy se ponorka U-230 zabořila do mořského dna a její posádka strávila šestnáct hodin odlehčováním ponorky a přebíháním z jejího jednoho konce na druhý, aby ji rozhoupala a uvolnila ze dna. Werner dostal svou ponorku jako kapitán až na jaře roku 1944, kdy byla válka pro Němce už ztracená a šest ze sedmi ponorek, které vypluly do bojové akce, se nevrátilo a s nimi většinou i celá posádka. Ponorek nové generace, které Němci zkonstruovali, bylo už příliš málo, aby mohly něco změnit. Pak tvrdě bojoval v posledních měsících války a jen se štěstím se mu podařilo přežít. Zajímavá je jeho snaha získat na ponorku nejnovější vybavení jako šnorchl a radarovou stanici. Ani jedno se mu nepodařilo, protože válečné hospodářství Německa už nebylo v té době schopné tuto techniku dodat. Werner se v Norsku vzdal Britům a ti ho pak předali francouzským úřadům, které se svými zajatci nezacházely zrovna v rukavičkách. Wernerovi se později podařilo uprchnout do Německa. Po válce přesídlil do Spojených států, kde žil na Floridě. Součástí knihy je rozsáhlá fotografická příloha.