E-knihy - Umenie strana 10 z 22

Víte, že chybělo jen málo a film Pyšná princezna královnou – pokračování kultovní pohádky po 20 letech – byl skutečně natočen? Jakou roli hrála anglická vlajka ve Slavnostech sněženek? Proč mluvil Marián Labuda před Václavem Klausem záměrně maďarsky? Renomovaný filmový historik zve čtenáře na pouť, která je jako milníky značena vyprávěním osobností, které tvoří pomyslný Slavín našeho filmu. Za své mluví jména jako František Vláčil, Elmar Klos, Jiří Menzel, Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak, Jana Plodková, Bolek Polívka, Dušan Klein, Julius Satinský, Kryštof Hádek a další. Pavel Taussig se již půlstoletí setkává s těmi, kdož se tvorbě českých filmů upsali, a nyní, v roce, kdy slaví nejen český a československý film, ale i autor této knihy jubileum, se přišel podělit o tato setkání v rozhovorech, které vedl s filmovými tvůrci během posledních čtyřiceti let: Elmar Klos Černobílý sen, částečně barevný František Vláčil Nejsem pro umělé tragédie Jiří Krejčík Všestranný tvůrce Ladislav Helge Návrat z velké samoty Bořivoj Zeman Divákům pro zábavu Josef Mach Pokoušet se o humor Oldřich Lipský Režisér, který klapal Zdeněk Podskalský Režisér z věže Jiří Menzel Šťastné setkání s Bohumilem Hrabalem Dušan Klein Jak film k básníkovi přišel Vlastimil Venclik Vítaný host Karel Smyczek V dobré čtvrti českého filmu Eva Kantůrková a Zdenek Sirový Mýtus o české zemi Jiří Brdečka Poslední vyznání Jan Otčenášek Mezi prózou a filmem Jiří Marek Chlapec okouzlený filmem Vladimír Körner Zjevení a proroctví Vladimír Novotný Kouzelník s kamerou Stanislav Milota I kameraman musí mít etiku Jan Zázvorka Jak se staví film Jiří Sternwald Kdybych nebyl muzikantem… Jaroslava Adamová O filmové slávě nesnila Miroslav Horníček Filmová přání a stížnosti Svatopluk Beneš Elegán českého filmu Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák Milan Lasica a Július Satinský Ve společném soužití Marián Labuda Žádný pojašený bavič OLDŘICH NAVRÁTIL NEJRADĚJI BYCH NEDĚLAL NIC Bolek Polívka Jeho Veličenstvo šašek Jana Plodková Hledání pohádkového Řáholce Kryštof Hádek Stále milý kluk

Nepostradatelná kniha pro fanoušky Tomáše Kluse! Ve třetím zpěvníku se čtenáři a muzikanti můžou těšit nejen na texty a noty všech písní z alb Anat život není a Spolu, ale i na příběhy vzniku jednotlivých písní, fotky z koncertů a akcí či zákulisní informace. To všechno viděno Tomášovýma očima a navíc ve výpravném dárkovém vydání doplněném ilustracemi všestranného umělce Ondrashe. 

První svazek edice POPs přináší překlad knihy, kterou to všechno – dalo by se říci – začalo. Když poprvé vyšla v roce 1989, stala se (v doprovodu své praktičtěji orientované „sestry“, knihy Jak číst to, co je populární) jedním ze základních kamenů oboru kulturálních studií. Populární a masová kultura se do hledáčku akademického zájmu dostávala pomalu. V sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století se okruh západních akademiků věnujících se soustavně populární kultuře začal rozšiřovat a daný zájem přestal působit excesivně. Ne-vysoká kultura však byla vykládána ještě v duchu své zajímavé pokleslosti, z hlediska toho, čím je jiná než kultura elitní. Teprve kniha Jak rozumět populární kultuře Johna Fiskea (nar. 1939) poskytla akademicky fundovaný, sémioticky založený výklad populární kultury v její komplexnosti. Dílo respektuje v tradičním pojetí jakožto tvůrčí čin, ale zároveň ho chápe i jako tržní komoditu; vnímatelem rozumí hravého fanouška, jemuž však neupírá funkci spolutvůrce významů. Fiske nevykládá populární kulturu emancipačně, nesnaží se ji propašovat do středu akademického zájmu proto, že je na ní také něco zajímavého. Promyšleně ukazuje, jak složitá je síť sociokulturních mechanismů, v níž tento typ kultury funguje, a jak přirozeně se umělecké dílo mísí s životním stylem, sférami každodennosti či s ekonomickými kritérii. Jeho výklad je podložený argumentačně, a přitom „popkulturní“, tedy čtivý a podněcující. Český překlad vychází z druhého vydání Understanding Popular Culture z roku 2011. To je obohaceno o rozsáhlou předmluvu Henryho Jenkinse a o dialog novějších představitelů studia populární kultury, v němž provazují Fiskeovy impulsy směrem k současnosti. Poté následuje vlastní Fiskeův text, rozdělený do kapitol: Amerika v džínách; Komodity a kultura; Produktivní požitky; Agresivní těla a karnevalové požitky; Populární texty; Populární nuance; Politika. Knihu uzavírá kontextualizační doslov překladatele s názvem John Fiske – romantický solitér, který stál na počátku. Českým překladem chceme nabídnout knihu, která již zřejmě zůstane klíčovým dílem, jež otevřelo cestu populární a masové kultuře z nočních stolečků na studentských kolejích do univerzitních učeben a pracoven.

Nejhranější Drábkova hra ze souboru Aby se Čechům ovary zachvěly vystihuje příběhy tří krasoplavců, jimž se vinou vnějšího světa hroutí soukromí.

Putování českého transsexuála, „hra z roku 2009 o posledním násilí v Evropě".

Rozhlasová hra z roku 2006, v níž se kritika „umělosti" života setkává s hledáním životní opravdovosti - umírání bývalé celebrity je tu konfrontováno s profesní bezohledností vypravěče.

Dialog o životě po životě, hra vzniklá roku 2010.

Iniciační pouť tří sester za láskou, hra vyhlášená v Cenách Alfreda Radoka nejlepší hrou roku 2011.

Parodie na doyleovskou detektivku, hra z roku 2010.

Kyberkabaret z roku 2004, zpracovávající únik zamindrákovaného hrdiny Vladimíra Remka (!) do reality počítačové hry.

Táto kniha v slovenskom aj anglickom jazyku je vízia fanúšikov Michaela Jacksona - začínajúca ako "Projekt Ilúzia" na Facebooku.Vďaka patrí autorke, bez nej by to celé nevzniklo. Slnko bez lúčov nie je slnkom, ale v tomto prípade každý jeden z nás je jedným z paprskov tej obrovskej žiarivej gule zvanej slniečko.Knižka vznikla príspevkami prác fanúšikov Michaela Jacksona, z rôznych štátov celého sveta to ako ich inšpiroval. Ukazuje pravý význam slova láska v mnohých podobách nádherného umenia. Nie je to preto len knižka, ale šírenie dobrej myšlienky a iniciatívy do ktorej sme všetci zapojení. „Michael, tam v tej nemysliteľnej diaľke bez teba, slzy stekajú po srdci, rana, ktorú spôsobila tvoja absencia, roztvára sa každým odbitím minúty, keď márne túžime, že sa objavíš. Je to iba tvoj obraz, ktorý prináša určitú mieru spokojnosti, i keď tvoja tvár je vytesaná hlboko v našich dušiach. Dôkaz, že si bol, je možné vidieť všade okolo - v aktoch lásky, ktoré si vykonal. Michael, naše spomienky nikdy nezožltnú ako stránky papiera, nespália ju lúče horúceho slnka, nezmetie lavína snehu. Si navždy večný, živý v nádhernej jedinečnosti.“

Když jsme v roce 2004 zakládali Dark Angels, měli jsme nejspíš ambice hrát nejdál 10 kilometrů od Domažlic. Kapela, to byla především jedna velká párty, ze které se ale postupně vyklubalo něco víc. Najednou tady bylo první album, koncerty po celé republice, předskakování Arakainu a dalším legendám. Pro mladé puberťáky něco neskutečného. Je to patnáct let… Patnáct let od doby, kdy jsme ve zkušebně drtili první akordy a snili o velkých pódiích. Za tu dobu se mnoho změnilo, odehráli jsme stovky akcí, vydali několik alb, kapelou prošlo mnoho muzikantů, žánrově jsme se vyvíjeli, ale jedno zůstalo – láska k muzice. Tato kniha je příběhem kapely, která nikdy nedosáhla nějakého skutečně významného úspěchu, ale svou rýhu (a je jen na vás, jak výraznou) na tuzemské scéně bezesporu udělala. Pojďte s námi zavzpomínat.

Od Elly Fitzgerald… přes Anneke van Giersbergen… po Chelsea Wolfe. Spisovatel a velký hudební fanoušek Václav Votruba (mimo jiné autor úspěšné trilogie Kniha kovu mapující tuzemský metal) ve své nové knize Monumenty vzdává hold světovým zpěvačkám a jejich nejzásadnějším nahrávkám. Čtenářům dává tip na pětapadesát ženských alb, která by dle jeho slov neměla chybět snad v žádné sbírce. Jelikož vůbec neřeší žánrové hranice, stojí tak v jedné knize vedle sebe nahrávky s hlasy zpěvaček jako například Billie Holiday, Nico, Janis Joplin, Joni Mitchell, Doro Pesch, Anneke van Giersbergen, Madonna, Amy Winehouse, Diana Krall, Beth Hart, Jennie-Ann Smith nebo Chelsea Wolfe. Autor do výběru zařadil i tři tuzemské desky, kterým vévodí Bára Basiková, Věra Mazánková a Zuzana Jelínková. „Čtěte pomalu, poslouchejte u toho muziku a nechejte se unášet,“ vzkazuje Václav Votruba. www.vaclavvotruba.cz

Židovské tradice a zvyky představují jednu z nejzajímavějších a také nejrozmanitějších oblastí judaistiky, neboť daná problematika zasahuje i do mnoha dalších oborů, jako jsou historie, sociologie, pedagogika, právo, politologie, kulturologie či dějiny umění. Publikace pojednává o životě věřícího Žida a rituálech, které ho provázejí, o zvyklostech charakteristických pro každodenní život (například návštěva synagogy, kašrut), ale také o svátcích a významných dnech, jež tvoří nedílnou součást jeho života. Kniha je doplněna ilustracemi a přináší množství zajímavých informací jak pro odborné, tak i laické čtenáře zajímající se o židovskou kulturu. Druhé, upravené vydání publikace.

Kniha shrnuje vývoj myšlení o uměleckém díle od zakladatelských prací v antice, přes středověkou teorii budovanou na empiricko-racionálních základech, kterou rozvinulo italské quattrocento, význam Vasariho uměleckých životopisů, dále vznik klasicistních koncepcí a vůbec prvních univerzálních dějin umění v dílech italských, německých a francouzských autorů, až po osamostatnění disciplíny v 19. století a rozvoj moderní a současné teorie a kritiky. Základní příručka pro studenty dějin umění a cenný zdroj informací pro všechny zájemce o problematiku.

From political novels to surrealist poetry and censored rock and roll, Czech underground culture of the latter twentieth century displayed an astonishing, and unheralded, variety. This fascinating exploration of that underground movement—the historical, sociological,and psychological background that gave rise to it; the literature, music, and arts that comprised it; and its morerecent incorporation into the mainstream—draws on the voices of scholars and critics who themselves played an integral role in generating it. Featuring the writings of Czech poet Ivan Martin Jirous, philosopher-poet Egon Bondy, and writer Jáchym Topol, and Canadian expat and translator Paul Wilson—many of which have never before been available in English—as well as an expanded bibliography reflecting advances in scholarship. This second edition is both a work of literature and an eye-opening volume of criticism.

MonografieSigns from Silence: Ur of the first Sumerians líčí příběh sumerského města Uru na počátku 3. tisíciletí před naším letopočtem (zhruba 2900–2700). V rámci bádání o vzniku jednoho z nejstarších státních organismů v dějinách lidstva – prvotního státu starověké Mezopotámie – podává autor svědectví o kritické fázi jeho sociálního vývoje. Právě na počátku třetího tisíciletí totiž obyvatelé Uru, nástupnického státu civilizace pozdní kultury urucké (3500–3200 př. n. l.), v jejímž rámci v Mezopotámii nejstarší tamní stát, organizované náboženství a první vědy a umění vznikly, rozhodovali o tom, zda se zdejší státnost udrží při životě, či zda zanikne bez náhrady, jako se to přihodilo v rámci jiných civilizačních komplexů. Autor pracuje s historickým dokladovým materiálem – psanými texty, archeologickými zjištěními a rozborem pramenů obrazové povahy. Na jeho základě pak zachycuje způsoby, jimiž urské elity pracovaly s hmotným a duchovním dědictvím civilizace urucké. Jejich činnost totiž určila soustavu souřadnic, na nichž se starověký mezopotamský stát vyvíjel po tři další tisíciletí své existence.

Monografie se věnuje literatuře spojené s anglickým venkovským sídlem, a to zejména dílům autorů 20. a 21. století, jako jsou E. M. Forster, Evelyn Waugh, Iris Murdoch, Alan Hollinghurst a Sarah Waters. Venkovské sídlo je nahlíženo v širším společenském a kulturním kontextu, včetně soudobého vývoje architektury. Šíře a rozmanitost literárních obrazů odráží rozrůznění fyzické podoby venkovského sídla a dovoluje zahrnout jak jeho menší varianty, tak i pozůstatky vznosných paláců na pokraji zničení. Interpretace v rámci soudobé prózy, architektury a poetiky prostoru umožňuje venkovskému sídlu, vzhledem k jeho výjimečným evokačním a soustředivým vlastnostem, akcentovat různé podoby bydlení. Následkem toho mohou být literární ztvárnění současně chápána jako předobrazy i odrazy soudobého žití.

Prague Soundscapes is the first book focusing on music in Prague from other than musical-historical perspectives. It approaches musical events in present-day Prague from an ethno-musicological position, sometimes called musical anthropology. We take in, for instance, the Refufest festival, a punk concert at the Modrá vopice club,a performance of Dvořák’s Rusalka at the National Theatre or accompany followers of the Hare Krishna and their procession through Prague – not just to see and "hear" their music, but also to learn who makes and listens to it and why. An abundance of photographs accompany the book‘s text, helping the reader become one of the participants. Prague Soundscapes is a wonderful book whose content is presented in an original and convincing manner... I feel that this will contribute significantly to the development of a new field of musical anthropology – a field that has up to this point been the home, especially in the USA, of urban ethnomusicology. Speranţa Rădulescu, National University of Music Bucharest