Najnovšie - Knihy - Umenie - Na sklade strana 6 z 79

Kniha Natural jednoho z nejznámějších českých sochařů Lukáše Rittsteina (lautreáta ceny Jindřicha Chalupeckého a vedoucího ateliéru sochařství na Pražské Akademii výtvarných umění) je nejen monografií, ale kapitoly metaforických soch balancujících mezi realitou a abstrakcí často viděných ve veřejném prostoru, provází i hluboký lidský příběh opakovaných setkání se symbolicky posledními kanibalskými náčelníky Papuánského kmene Yali Mek, kteří dokonce v některých kapitolách do plastik vstupují, happeningu se účastní a sochami se stávají… The book Natural by one of the most famous Czech sculptors Lukáš Rittstein (winner of the Jindřich Chalupecký Award, leading the sculpture studio at the Prague Academy of Fine Arts) is not only a monography, but also the chapters of metaphorical sculptures balancing between reality and abstraction often seen in public space, are accompanied by a deeply human story of repeated encounters with the symbolically last cannibal chiefs of the Papuan Yali Mek tribe, who even enter the sculptures in some chapters, participate in the happenings and become sculptures...

Publikace doprovází výstavní projekt předního umělce a významného pedagoga UMPRUM profesora Ronyho Plesla na 59. Mezinárodním bienále umění v Benátkách 2022, na kterém představuje ve světové premiéře unikátní technologii tavení skla Vitrum Vivum v globálním kontextu. Publikace se věnuje vlastnímu projektu, týkajícímu se otázek podstaty lidské existence, který v kostele Santa Maria della Visitazione propojí vznešenost křišťálových plastik s noblesní čistotou renesančního prostoru, jeho vzniku, ale rovněž kontextu díla v historii české skleněné plastiky a současného umění. Grafika Robert V. Novák. Vychází v česko-anglicko-italské jazykové mutaci.

Brněnský architektonický manuál. Průvodce architekturou 1946–1989 Publikace navazuje na úspěšného průvodce meziválečnou architekturou – přibližně dvě stovky zajímavých objektů se základními informacemi a černobílými fotografiemi jsou seřazeny do jedenácti tras směřujících od centra až do okrajových částí Lesná, Juliánov nebo Bohunice. Kromě nejznámějších staveb jako je např. Bílý dům, Prior, hotely Continental a International, ÚAN Zvonařka, Rondo nebo Janáčkovo divadlo je věnována zvláštní pozornost také projektu sportovního areálu v Lužánkách nebo dobovému fenoménu, tzv. akcím Z. Doplněno rejstříky a stručnými medailony architektů a architektek. Grafické zpracování studio 20YY Designers, oceněné letošní cenou Czech Grand Design.

Nové přepracované vydání. Vlasta Winkelhöferová (1932–2022) byla jednou z nejvýznamnějších českých japanoložek. Kromě překladů se věnovala i dějinám japonské literatury, kultury a folkloru. Podobně jako její další knihy je i kniha Mingei – Lidové umění a řemeslo v Japonsku reakcí na několik dlouhodobých pobytů, které měla příležitost v Japonsku uskutečnit. Poprvé do této země cestovala na sklonku padesátých let, v době, kdy staré zvyky, tradice a řemesla byly ještě živou součástí japonského každodenního života. Na vlastní oči poznala atmosféru prostředí, v němž lidové výrobky vznikaly, viděla lidové řemeslníky při práci v jejich dílnách, hovořila s nimi a jejich výrobky kupovala. Velká část sbírky, kterou takto vytvořila, se později stala součástí asijské sbírky Náprstkova muzea v Praze. Lidové umění Japonska je specifické svým důrazem na funkčnost a obyčejnost. Neoplývá složitými vzory a sytými barvami, jaké jsme zvyklí si v této souvislosti představovat; krása lidového řemesla v Japonsku spočívá v přirozenosti, prostotě a poctivosti. Japonsko bylo po staletí uzavřené cizím vlivům a tato izolace spolu s pozoruhodným estetickým cítěním a existencí celé řady speciálních řemeslných technik přispěla ke zrodu osobité kultury. Kniha seznamuje s výrobky charakteristickými pro jednotlivé kraje souostroví, věnuje se jednotlivým typům uměleckých předmětů z keramiky, textilu, dřeva, bambusu, slámy a rákosu, ručního papíru, výrobkům z laku a lidové architektuře. V neposlední řadě se zabývá i vlivem umění mingei na život v moderním Japonsku.

Se jménem Josefa Lady je spojena řada postav a postaviček, malebné obrázky českého venkova, poezie Vánoc, ale rovněž originální humor, který se snad nejvíce promítl do výtvarného ztvárnění Osudů dobrého vojáka Švejka. V Kronice mého života se autor vrací do svého dětství v rodných Hrusicích a s pokorou a lehkým úsměvem na tváři vede čtenáře krok za krokem po cestách svého plodného života.

Tóth Endre régész, a történettudományok kandidátusa, az MTA doktora, egyúttal a magyar Szent Korona kutatásának kiemelkedő alakja. A szerző több évtizedes kutatómunkájának eredményeit összegzi ebben a monumentális kötetben, melyben a Korona keletkezésének története és jelentősége is bemutatásra kerül. Ismerteti kutatásának történetét, módszertani problémákat vet fel, alapkérdéseket válaszol meg, egyúttal történeti kontextusba helyezi a Szent Korona és a hozzá tartozó jelvények kiemelkedő jelentőségét. A kötetben több mint száz, eddig soha nem publikált új fotó látható. Jelen kiadvány a 2018-ban megjelent első kötet kibővített, második kiadása. A tartalomhoz hozzájárult Zsoldos Attila akadémikus, aki bevezetőjében Magyarország történetét tekinti át, és helyezi el a középkori Európa képzeletbeli eseménytörténeti és kapcsolati térképén. A korona történetének leírását Pálffy Géza történész és kutatócsoportja legújabb kutatási eredményei egészítik ki. A könyvet Horváth Attila jogtörténész Szent Korona-tanról írt esszéje zárja le, foglalja keretbe.

Set kníh Filmové miesta I. a II. diel v darčekovej krabici. Dve knihy pod spoločným názvom Filmové Slovensko nás prevedú po mestách, dedinách, horách i dolinách, kde sa nakrúcali viaceré slovenské a zahraničné filmy. Nájdete v nich množstvo filmových lokalít, ktoré sa pomocou filmu podarilo zviditeľniť a na svojom putovaní objavíte veľa filmových zaujímavostí. Obe knihy venované slovenským filmovým miestam sa vzájomne dopĺňajú a prepájajú a v spoločnej krabici sú pekným darčekom pre priaznivcov filmu.

Kniha Filmové miesta 2 je pokračovaním prvého dielu knihy Filmové miesta a je prechádzkou po mestách, dedinách, horách i dolinách, kde sa nakrúcali viaceré slovenské a zahraničné filmy. Obsahuje vybrané filmové diela a osobnosti filmu vo vzťahu k miestam ich nakrúcania. Čitateľ v nej nájde aj množstvo lokalít, ktoré sa pomocou filmu podarilo zviditeľniť a na svojom putovaní objaví veľa filmových zaujímavostí. Zoznámte sa s pozadím filmovej výroby, ako aj s významom lokačných manažérov a filmových architektov pre kinematografiu. Obe filmové profesie tvoria neodmysliteľnú súčasť každého kvalitného filmu a seriálu. Práve s nimi je úzko spojený priestor, kde sa nakrúcanie odohráva. Opäť sa tak môžete vydať po stopách filmárov. Jednotlivé mestá, miesta a objekty, ktoré sa spájajú s filmom a filmovými osobnosťami tak môžu byť ešte zaujímavejšie s touto knihou. V tejto knihe nájdete filmové miesta ako: Košice – Prešov a okolie – Fintice – Slovenský raj – Poprad – Spišská Sobota – Ždiar – Tatranská Javorina – Vysoké Tatry – Ludrová – Lúčky – Malatiná – Kvačianska dolina – Veľké Borové – Čadca – Vychylovka – Papradno – Manínska tiesňava – Súľovské skaly a obec Súľov – Blatnica – Čremošné a Čremošniansky tunel – Špania Dolina – Banská Bystrica – Zvolen – Detva – Čierny Balog – Nováky – Dražovce – Nitra – Tomášikovo a kolový mlyn pri Malom Dunaji – Komárno – Žitný ostrov a jeho ostrovy (Lélsky ostrov) – Veľký Biel – Modra – Stará Turá – Skalica a mnoho ďalších zmienok...

Osobitá a dojemná kniha od autorky titulů Just Kids a M Train obsahuje na 365 fotografií a zamyšlení, jež dokládají jedinečnou estetiku Patti Smith. Inspirací pro vznik tohoto díla byl autorčin populární profil na Instagramu. V roce 2018 zveřejnila na této sociální síti první snímek. Pod obrázkem byla krátká zpráva: „Zdravím všechny.“ Patti Smith, která dříve fotila na polaroid, začala na Instagram přidávat fotky z mobilu, na nichž se objevují děti, topení, boty nebo její habešská kočka Cairo. Sledující těmto miniaturním vhledům do autorčina světa ihned propadli, ať už se jednalo o záběry kávy, rozečtených knih, obrázky z hudebních turné, železničních stanic a zapadlých kaváren nebo o náhrobky jejích hrdinů – Williama Blakea, Dylana Thomase, Sylvie Plathové, Simone Weilové či Alberta Camuse. Po nějaké době tak vznikl ucelený příběh o životě zasvěceném umění, který si získal více než milion sledujících. Kniha také obsahuje staré fotografie, které nejsou k vidění nikde jinde – perly jako dar k výročí, matčina klíčenka či manželova kytara Mosrite. Svůj notes má Patti Smith vždycky po ruce, aby v rozmanitých a zároveň intimních zápisech mohla čtenářům poskytnout zprávy o svých cestách po celém světě. Kniha dní a 365 fotografií, jež obsahuje, nabízí jedinečný způsob, jak nahlédnout do velké mysli vizionářky, básnířky, spisovatelky, umělkyně. Je plná naděje, žalu i hravosti, a proto může být inspirativním dílem pro dnešní nejistou dobu.

Kniha Fenomén Jože Plečnik je už třetí publikací v řadě „Fenomén“ nakladatelství Grada. Její ambicí je představovat populárním způsobem významné architekty s českými kořeny nebo realizacemi na českém území. Zájemce právě dostává do ruky obrazově výpravnou publikaci o jednom z výjimečných zjevů evropské a také české, resp. československé architektury. Slovinec Jože Plečnik zanechal svou stopu ve Vídni a především v Lublani, kde dostal příležitost realizovat řadu architektonických děl ve městě, které bylo na konci 19. století silně poničeno rozsáhlým zemětřesením. Zároveň je ovšem jeho vliv velmi viditelný i v Čechách, přesněji přímo v Praze. Setkání s prvním československým prezidentem Tomášem G. Masarykem, „zosnované“ Plečnikovým přítelem, architektem Janem Kotěrou, přineslo zásadní změny v koncepci přestavby Pražského hradu, který se tak znovu stal důstojným sídlem nové hlavy nového státu. Plečnik jako člověk silně věřící celoživotně pracoval na sakrálních stavbách ve Vídni i v Lublani, v Praze je pak jeho nepominutelnou stopou kostel Nejsvětějšího srdce Páně na Královských Vinohradech. Těch „královských“ atributů je u této stavby ale více. Také o tom se dočtete v naší knize, doprovozené aktuálními i dobovými fotografiemi a především – jako v celé dosavadní ediční řadě – kresbami architekta a propagátora architektury Davida Vávry.

Publikácia sa venuje rozvoju Centra mesta Bratislavy, je to prehľad architektúry mesta po roku 1990. Autorský výber obsahuje 346 položiek s popisom a fotografiou. Grafické riešenie publikácie dopĺňajú prehľadné mapky, schémy a tiež foto z dronu. Autor člení centrum mesta na niekoľko častí. V strede územia je Historické jadro, ktoré je tiež podrobnejšie rozdelené na bloky a jednotlivé upravené, rekonštruované i nové budovy majú svoj popis a foto. Atlas obsahuje aj rozostavané väčšie zámery v centre mesta. Bratislava tak má prvý prehľad architektúry po roku 1990.

V publikaci Gravitační pole nevyslovitelného dochází k setkání dialogu jazyka poezie a výtvarného umění. Kniha je záznamem dialogu významného anglického sochaře Antonyho Gormleye a české autorky poezie Pavly Melkové, v němž se postupně vyjevovala příbuznost cíle hledaného a obou jazyků na cestě k němu. Linie slov básně i čáry kresby jsou stopy přibližování k tvaru podstaty - světa, našeho života, vztahů, situací. Jsou stopami jeho obkružování, tahy imaginace. Tahy slov poezie a tahy linií kreseb v této knize obkružují tentýž střed a odvíjí se od stejného horizontu. Křížení stop zpřesňuje obrys. V ponoření do tahů skrze vědomí se objevuje jeden společný jazyk. A v tom je smysl jejich setkání. Kniha vychází dvojjazyčně, tak aby byla plnohodnotným dialogem obou autorů a přístupná v obou jazykových prostředích. Je také důležitým příspěvkem v přiblížení Antonyho Gormleye českému čtenáři, o kterém v českém jazyce doposud nevyšla žádná publikace. Kniha zároveň interpretuje kresby Antonyho Gormleye, které podobným způsobem nebyly zatím knižně uchopeny.

Často sa v súvislosti s činnosťou žien, napr. v autorskej tvorbe, pri manažovaní divadla, v teatrológii, konštatuje tzv. pragmatický rozpor, ktorý „nehovorí o tom, o čom nie je možné hovoriť, ale ukazuje, že je tu niečo, o čom sa hovoriť nedá...“  Na tento rozpor narážam v praxi a v osobnom živote stále. (Iveta Škripková) Monografia Ivety Škripkovej Feministické divadlo a jeho slovenská cesta je vôbec prvou odbornou publikáciou, ktorá sa venuje prieniku feministického umenia a filozofie do slovenskej divadelnej praxe. Vzácnym prínosom textu významnej slovenskej divadelníčky – autorky, režisérky, divadelnej manažérky a v neposlednom rade teoretičky – Ivety Škripkovej je práve zameranie sa na dokumentáciu a hĺbkovú analýzu feministického divadla na Slovenska od deväťdesiatych rokov. No publikácia neprináša len pohľad na aktivity banskobystrického zoskupenia T.W.I.G.A a zaujímavý pohľad na súčasnú slovenskú drámu a divadelnú prax. Čitateľ sa okrem fundovaného pohľadu na slovenské divadlo oboznámi so svetovými teoretickými koncepciami feminizmov, feministickou filozofiou, feministickým divadlom, s prínosmi a dielami najvýznamnejších feministických autoriek a umelkýň. Ide o výberový a subjektívny exkurz do problematiky – aj v tom tkvie jeho výnimočnosť, pretože čitateľa zároveň nabáda k úvahe o zdrojových myšlienkových kódoch súčasného slovenského feministického divadla. Ivetu Škripkovú môžeme považovať za jeho iniciátorku a zakladateľku.

Kniha prináša čitateľovi farebné portrétové fotografie s nápaditým rukopisom fotografa Stana Fehéra. Básne poetky Zdenky Lacikovej s typickou žensky krehkou lyrikou sú písané viazaným veršom.

Hudobný zošit je inovatívna pomôcka pre deti aj dospelých, ktorí hrajú/učia sa hrať/chcú sa naučiť hrať na akomkoľvek hudobnom nástroji. Predstavte si, že v rukách držíte notový zošit veľkosti A4, do ktorého sa vám noty konečne zapisujú pohodlne vďaka priestrannej notovej osnove, a zároveň v ňom máte takmer všetko zo základov hudobnej teórie, ktorú využijete v praxi. Navyše vám poslúžia aj moje rady a tipy. A noty? Tie vás tento zošit naučí za pár minút. Okrem notového zošita v ňom nájdete tiež linajkové strany, ktoré vám poslúžia, ako priestor pre poznámky alebo vaše kreatívne nápady.

“My breath is a part of the universe pulsating.” Czech-born Slovak sculptor Maria Bartuszová (1936 – 1996) studied at the Ceramics and Porcelain Studio at Prague’s Academy of Arts, Architecture and Design, and spent most of her life in Košice, Slovakia. This Catalogue Raisonné provides a comprehensive overview of her sculpture, her original techniques and methods, and themes and ideas she explored that have remained undiscovered for a long time. A distinctiveness of Maria Bartuszová's approach is her concentration on the intimate experience of art, perceiving the creativity of nature and being connected to the laws of the universe. She used her knowledge of natural sciences, combined with a holistic approach, and her skill of intuitive guidance and the imaginative activity of play, as a conceptual method while experimenting with materials and the technical potential of sculpture. Her morphological thinking sought ideal form and haptic attraction, which encourages the viewer to touching – forging a certain closeness and intimate experience based on physical and mental participation. Maria Bartuszová’s work exudes fascination with life, but also humility towards it, both of which are the driving force behind her creativity. This project has been supported using public funds provided by Slovak Arts Council.

V interdisciplinárně pojaté monografii je poprvé v českém překladu publikována část dramatické tvorby jednoho z lídrů postperestrojkové ruské dramatiky Olega Bogajeva. Skrze komentovaný překlad autorka monografie otevírá texty her interpretaci. Zpřístupňuje osobnost tvůrce, jenž si navzdory realitě, která ho obklopuje, zachovává svobodné myšlení – originálním způsobem zpracovává otázky lidského bytí, ale také neurastenické body novodobé historie.

Revolučná herecká teória, ktorú vypracoval Stanislavskij a rozvinul Strasberg , významnou mierou ovplyvnila súčasné herecké umenie. Svojej knihe zasvätil Strasberg posledných desať rokov života, aby v nej raz a navždy vysvetlil, v čom Metóda vlastne spočíva a ako funguje, a aby rozpovedal príbeh jej vzniku a ľudí, ktorí sú s ňou spätí. Výsledkom je majstrovské dielo plné múdrosti a rád pre každého, kto sa pohybuje v oblasti divadla. „ Povinné pre mladých hercov, vlastne aj pre tých starých „ Paul Newman

Syn zámožného advokát Filipa Messera a Berty, rozené Heim; oba byli židovského původu a německého jazyka. V roce 1900 se M. přestěhoval do Budapešti a nechal si úředně změnit příjmení na „Meszlény“, od r. 1902 studoval na zdejší univerzitě filologii, v r. 1908 tu obhájil práci věnovanou dílu H. W. von Gerstenberg. V letech 1909–14 žil ve Švýcarsku – nejprve v Bernu, poté v Ženevě (z této doby pochází několik jeho knižních monografií a především série statí publikovaných zejména v berlínském časopise Die Grenzboten), v r. 1912 se habilitoval na ženevské filozofické fakultě. Po vypuknutí války načas zakotvil v Poznani a redigoval tu časopis Aus dem Posener Lande, během r. 1915 musel narukovat. V r. 1917 byl vojenské povinnosti zproštěn a začal vyučovat na obchodní akademii v Pozsony/Pressburgu. V r. 1918 vyšla konečně knižně první část jeho monografie o Carlu Spittelerovi (Karl Spitteler und das neudeutsche Epos). V poválečné Bratislavě zůstal zakotven až do r. 1922; podílel se na provozu místního Uměleckého spolku, v r. 1920 vydával měsíčník Das Riff. V r. 1922 se stal lektorem němčiny na pražské české filozofické fakultě, rok nato se tu neúspěšně pokusil o habilitaci, pokračoval nicméně v práci lektora. Zásadní platformu našel už v té době v deníku Prager Presse, kam přispíval texty o literatuře, avšak postupně především o aktuální kunsthistorické či výtvarněkritické produkci. Do roku 1940 M. spojil síly také s redakcemi několika dalších periodik – nejvýrazněji s časopisy Kunst für Alle, Svobodný zednář, Forum, Dílo a Filosofická revue, v roce 1938 vyšel knižně jeho diptych Jak se dívat na obrazy a Jak se dívat na sochy. Válku přežil, k transportu do Terezína nastoupil až v únoru 1945. I po válce vyučoval na pražské filozofické fakultě, v textech publikovaných do r. 1948 se zabýval zejména evropskou lyrikou, měl pravděpodobně v plánu vydat další větší rilkovskou práci, na což nedošlo. Poslední lektorské kurzy si odbyl v r. 1958. Kniha je v první řadě výborem z textů Richarda Messera (Meszlénye/Meßlenyho). Většinu jich publikoval německy, a protože texty jsou ponechány v původním znění (a na tom základě pouze edičně upraveny), výsledná antologie je dominantně německojazyčná. Vzniklý korpus, čítající větší stati i drobné recenzní glosy, má vybídnout k zevrubnějšímu – byť průřezovému – seznámení s okruhy témat, jimž M. věnoval pozornost, má být příležitostí k nahlédnutí jedné specifické intelektuální dráhy, v jejích konkrétních artikulacích a dis/kontinuitách. Jednu z dlouholetých linek M. záběru otevírá hned úvodní stať věnovaná dílu C. Spittelera. Jeho eposy se mu staly středem úvah o spektru epických žánrů a možnostech eposu v moderním literárním diskurzu, v těchto souvislostech se zabýval také dramatickou tvorbou J. W. Goetha a Ch. F. Hebbela, prozaickými novinkami „mladých Švýcarů“ a později také dílem R. M. Rilka; provázanost látky a určité (totiž švýcarské) státně-politické idey sledoval v knize Tell-Probleme. Švýcarské prostředí mocně stimulovalo také M. interes o výtvarné umění, který se přelil i do pokusů výtvarněkritických či kunsthistorických, soustředěných zejména k pracím F. Hodlera, G. Giacomettiho a C. Amieta. V těchto dvou vrstvách se M. psaní pohybovalo i po další desetiletí, s převahou druhé z nich v letech první republiky, resp. až do r. 1940, z něhož pochází poslední text našeho výboru. Po druhé světové válce de facto M. coby výtvarný kritik/historik umlká, vraceje se k fascinaci dílem Rilkovým – ovšem v obecnějším kontextu pojmu moderní lyriky. Zvláštní složku utváří několik textů programních, v nichž M. exponoval svou pozici kulturněpolitickou: z nich byla do výboru zařazena dvojice textů z období tajemnického působení v bratislavském Uměleckém spolku (1919), dále stati Die wirtschaftliche Verantwortung (1921), Wege zur Einheit (1924), Kaserne rechts, die Kirche links, die Maurer in der Mitte (1930) a Ziele und Wege (1936).